Jezero

Zemplínska šírava v minulosti nazývaná Zemplínska Sĺňava byla postavena v letech 1961 – 1965 Primárním účelem přehrady měla být ochrana před záplavami a zavlažování zemědělské půdy, přičemž s rekreací se původně počítalo pouze okrajově. Součástí přehrady je i suchá nádrž (tzv. Polder) Beša. Šírava slouží k rekreačním účelům, plavbu, ochranu před povodněmi, zavlažování Východoslovenské nížiny a jako vodní zdroj pro průmysl (tepelná elektrárna Vojany). Východní část přehrady mezi obcemi Kusín, Hnojné a Jovsa zarůstá rákosem, což vyhovuje vodnímu ptactvu. Tato oblast je vyhrazena ornitologúm jako chráněná studijní plocha, vznikl zde chráněný areál (viz: CHA Zemplínska šírava) vyhlášen v roce 1968 na výměře 622 ha, jehož účelem je ochrana ornitologické lokality ve východní části umělé vodní nádrže, se zaznamenaným výskytem 149 ptačích forem, z toho 37 vzácných. Před výstavbou vodní nádrže se na její ploše nenacházela žádná obec. Prostor mezi budoucími rekreačními středisky Hôrka a Medvědí hora využila v roce 1939 německá Luftwaffe na výstavbu provizorního letiště bez zpevněné přistávací dráhy. Letiště bylo využíváno při útoku na Polsko v začátcích druhé světové války.

Vodná stavba Krpeľany byla uvedena do provozu 5.12.1961 a je součástí tzv. Hornovážskej kaskády, která sestává ze 3 stupňů: Krpeľany – Sučany – Lipovec. Účelem vodní stavby je využívání energie řeky Váh na výrobu el. energie v úseku mezi kralování a Vrútkách, lokální plavba a částečné snížení průtoků velkých vod v korytě Váhu a přilehlém úseku, a to o kapacitu vodního díla. Pro energetické využití se odebírá vodní elektrárnou Krpeľany max. 210 m3.s-1. Stupeň Krpeľany sestává z následujících objektů: zemní hráz, jez, elektrárna, jalový přepad, malá vodní elektrárna, odpadový kanál, úprava Váhu v zdrži apod vodním dílem, 110 kV rozvodna, čerpací stanice Kraľovany. Zemní hráz, jez a elektrárna prehradzujú údolí Váhu, čímž vzdouvají vodu a tím vzniká nádrž se zaplavenou plochou 1,26 km2, délka vzdutí činí 5990 m, max. šířka zátopového území je 510,0 m. Celkový objem nádrže (projektovaný stav) 8,333 mil. m3 je zmenšený v důsledku usazování splavenin na 3,500 mil.m3 (zaměření v roce 1977).

Soustava vodních děl Dobšiná Soustavu vodních děl tvoří Palcmanská Maša – Vlčí dolina – Dobšiná. První dvě byly vybudovány v letech 1948 – 1954. Nádrž Dobšiná byla vytvořena později, v letech 1957 – 1960, jako vyrovnávací nádrž pod Vlčí dolinou, aby eliminovala rozkolísanost průtoků v Dobšinskom potoku, způsobených výrobou špičkové elektrické energie. Je to první větší hydrotechnická stavba na východě Slovenka, na jeho styku se středním Slovenskem a je situována v západní části Volovských vrchů s převodem vody z jednoho povodí do druhého a to z povodí Hornádu do povodí Slané. Vodní dílo slouží i takzvaným nepřímým efektem. Z tohoto hlediska akumulační nádrž Palcmanská Maša plní esteticko- krajinářskou a rekreačně-turistickou roli. Navzdory převážně energetickému významu vodního díla je nezanedbatelná i jeho protipovodňová funkce, která v posledních letech častých a extrémních záplav nabyla aktuální závažnost. Hlavními objekty soustavy jsou přehrada a akumulační nádrž Palcmanská Maša na Hnilce, odběrný objekt a tlakový přivaděč, dolní nádrž vytvořená přehradou ve Vlčí údolí, vysokotlaká a nízkotlaká špičková vodní elektrárna a vyrovnávací nádrž na Dobšinském potoku, jejíž přehrada má světové prvenství v použití těsnění z fólie PVC. Převážná část objektů soustavy byla vybudována v r. 1948 – 1956, s výjimkou přehrady vyrovnávací nádrže Dobšiná, která byla […]

Vodárenska nádrž Nová Bystrica byla vybudována v letech 1983 – 1989. Nachází se na toku Bystrica, v prostoru pod Šutky potoků Harvelka, Stanov potok a Riečnica.Pri budování musely být vysídlené obce Harvelka a Riečnica s přilehlými osadami, tzv. „Cholvárkami“. Z původní zástavby zůstal jen katolický kostel z obce Riečnica. Slouží především jako zdroj surové pitné vody, která směřuje do úpravny a odtud je distribuována do Slovensko a Čadca jako pitná voda, dále slouží k zadržení povodňové vlny a využívá se i její hydroenergetického potenciál.

Hlavní účel vodní stavby Liptovská Mara – Bešeňová je v hospodaření s vodou pro závlahy na dolním Váhu, ve využívání vodní energie pro výrobu elektrické energie, ve zlepšení čistoty vody v toku, dodávání vody pro průmysl, ve zvýšení ochrany území před povodněmi, pro chov ryb a také rekreační a sportovní účely. Rovněž trvale zajišťuje a usměrňuje hospodaření s vodou v povodí Váhu a vhodnou spoluprací nádrží Liptovská Mara a Orava nadlepšuje odtokové poměry na Váhu v letním, ale zejména v zimním období. Stavba přehrad VS Liptovská Mara – VS Bešeňová se začala v roce 1965 intenzivním geologickým průzkumem, který spolu s přípravnými pracemi trvaly do konce roku 1969. Od ledna 1970 se začala vlastní stavba přehrady Lipt. Mara – Bešeňová, která byla dokončena koncem roku 1977. No už 1.5.1975 byla dosažena minimální provozní hladina což umožnilo začít s jejím provozem. Hráz Liptovské Mary je dlouhá 1.225 m, vysoká 45 m nad dnem řeky a šířku v koruně 7 metrů. Celkový objem hráze je 3.970.000 m³, při čemž zabírá plochu 21,68 km², délku cca 7,5 km, průměrnou šířku 2,5 km a maximální objem 361,9 mil m³ vody. Největší hloubka: cca 46 -48 m, v závislosti na výšce hladiny. VS Bešeňová je […]

Problémy s nedostatkem pitné vody v regionu IPLA začali lidé pociťovat již v roce 1977. Řešením byla stavba vodního díla Málinec, které začaly realizovat 1. dubna 1986. Nádrž uvedli do provozu v roce 1994 av současnosti jsou z nádrže pitnou vodou zásobováno i města Fiľakovo, Lučenec a Velký Krtíš. V zatopeném území zcela zanikla osada Hámor, ale i okolní usedlosti Hrozinovo, Chmelná, Šťavica. Samotné dílo tvoří vlastní vodárenská nádrž na horním toku IPLA a úpravna vody. Výška hráze je 53 metrů a celkový objem nádrže je přes 26 milionů kubických metrů. Zajímavostí je, že řeka Ipeľ má všech 12 přítoků v katastru Málinca z pravého břehu. Přítoky Chocholná, zda smolný jsou vydatné natolik, že jsou téměř rovnocenné řece Ipeľ. Právě vydatnost zdrojů byla rozhodující při výběru stavby pro zásobování pitnou vodou v Málinci.

Velká Domaša je 4. největší vodní nádrží na Slovensku, byla vybudována v povodí Bodrogu na toku Ondava v letech 1962 – 1967 jako součást vodohospodářských úprav na Východoslovenské nížině. Jejím účelem je akumulace vody při vyšších průtocích, protipovodňová ochrana, využívání hydroenergetického potenciálu, rekreace či sport. Výstavba vodního díla Velká Domaša trvala 6 let. Začala se v únoru 1962 a ukončena byla v prosinci 1967. Injekční štola začala zakládat v srpnu 1963. Průtok Ondava byl odveden do komunikační štoly v červnu 1964. sypaného vlastního tělesa hráze se začalo na jaře v roce 1964, kdy byl ještě otevřený výkop injekční štoly. Sypání zemní hráze bylo ukončeno v září 1966. V té době už byla nádrž poprvé napouštěna – 01. listopadu 1965, kdy byla ukončena i výstavba hate vyrovnávací nádrže Malá Domaša. Hydroelektrárna na přehradě byla dokončena v prosinci 1966 a o rok později, v prosinci 1967, byla ukončena výstavba celého vodního díla. Přes přehradu Velká Domaša prochází 49. rovnoběžka severní šířky. Vodní dílo je ve zprávě Slovenského státního vodohospodářského podniku.

Vodná stavba Nosice – Přehrady mládeže je velkolepé vodní dílo, postavené v 50. letech minulého století v rámci poválečné industrializace Slovenska jako součást tzv. Vážské kaskády. Nosická přehrada na rozhraní Púchovského a Považskobystrického okresu je nejstarší přehradou na Váhu. S její výstavbou začali v roce 1949, ale dokončili ji až v roce 1958. Důvodem byl nález léčivé vody, pro kterou museli stavbu přerušit, museli změnit technologii výstavby a stavební materiály. Opodstatněnost výstavby přehrady se podle něj ukázala v roce 1960, dva roky po spuštění provozu. Tisíciletá voda představuje na přehradě průtok necelých 3000 kubických metrů za sekundu. Pokud by vodní dílo nestálo, povodeň by pravděpodobně smetla Púchov i ostatní obce v okolí Váhu. Na stavbě se podílelo více než 55 000 dobrovolníků, stavba si vyžádala i vysídlení části zatopeného území. Přehrada dnes dotváří krajinu kolem meandrů původního koryta Váhu mezi Považskou Bystricí a obcí Nosice. Při budování díla byl náhodně objeven i minerální pramen, kolem kterého byly postaveny Lázně Nimnica. Účelem vodní stavby je vyrovnávání průtoků Váhu, ochrana před povodněmi a výroba elektrické energie. Vodní nádrž má rozlohu 488 ha a sahá od přehradního tělesa po soutok kanálu a Váhu u obce Orlové. Dnes kromě hospodářského využití má přehrada významné […]

Podnět pro výstavbu vodní stavby Môťová vzešel na základě požadavků poválečného růstu průmyslových podniků ve Zvolenu. Ty ke své činnosti vyžadovaly naléhavé řešení při zajišťování vody. Nádrž byla vytvořena přehrazením toku Slatina zemní homogenní přehradou. Výstavba vodního díla si nevyžádala žádné přesídlení obyvatelstva, likvidaci obytných domů a ani staveb jiného druhu. Zaplavené území tvořily převážně louky a pastviny. VS Byla vybudována na řece Slatina v letech 1953 – 1957. Plnění nádrže bylo zahájeno v roce 1957. Po dosažení maximální hladiny bylo provedeno zhodnocení funkce zemní hráze. Nádrž Môťová slouží k vyrovnávání minimálních průtoků na toku Slatina, zabezpečuje užitkovou vodu pro dřevařský průmysl a pro teplárnu Zvolen. Jejím druhořadým účelem je výroba elektrické energie. Jelikož nádrž je bezprostřední blízkosti Zvolena, využívá se i na rekreaci, sportovní rybářství a pěstování vodních sportů. Vodní dílo je ve zpráve Slovenského státního vodohospodárského podniku.

Vodní stavba Ružín je soustavou vodních děl (VD) Ružín I. a Ružín II., Vybudovaných na řece Hornád, nad městem Košice v letech 1962 až 1972. Nachází se v severovýchodní části Slovenského Rudohoří, kde řeka Hornád protéká hlubokým a úzkým údolím mezi strmými svahy Volovských vrchů a Černé hory. Hlavním účelem soustavy vodních děl je zajistit vodu pro průmysl v oblasti Košic, rozsírení průtoků, s cílem zlepšit čistotu vody v toku, výroba elektrické energie a částečná protipovodňová ochrana území pod přehradou. Nádrž je využívána i pro rekreační účely. Vodní dílo je ve zprávě Slovenského státního vodohospodářského podniku.